Včera jsem se vrátil po čtyřech dnech na Moravě zpátky do Prahy. Kromě zbytkového alkoholu a lehkého nádechu moravského dialektu jsem si přivezl několik myšlenek. Tento článek bych bychtěl věnovat myšlence cestování.
Přestože Prahu miluji, cítím občas potřebu nechat to, co je v Praze v Praze a někam odjet. Kam je skoro jedno, ale vždycky někam za město, kde mě lidé neznají, takže mě tam nemůže dohnat minulost a nezdržím se tam dlouho, takže tam nemám ani budoucnost. Když se nadechnete, cítíte pouze závan přítomnosti, aktuálního momentu, pocitu, co je teď.
Myslím, že na cestování záleží s kým a s kolika lidma cestujete. Když vás cestuje víc, je to sranda. Pokud, ale cestujete sami, nebo třeba ve dvou, máte spoustu, neomezeně času na své myšlenky a na nějaký rozvoj sebe sama. Máte moře času a je jen na vás, jak s ním naložíte. Poznáte nové lidi od kterých se něco naučíte, objevíte nová místa. Na neobjeveném místě je inspirace všude kolem, stačí jen si všímat všeho nového kolem vás. A poté, co se vrátíte zpátky domů zjistíte, že jste zase o něco moudřejší a s čistou hlavou.