Všechno je úžasné, ale něco je moc špatně,
jako černý bod v pestrobarevném spektru světa,
bod oddělující jednotlivé barvy od sebe.
Koukám vyděšeně kolem, tápu svýma očima,
vidím v nich plameny šílenosti,
marně doufám, že je ta chladná modře uhasí.
Co se s ním děje?
Jen on slyší svůj vnitřní řev.
Možná, ho už tady nebaví s vámi být.
Možná ho štve ten Sisyfoský průběh.
Možná ho unavují ty samé otázky.
Možná už není modře, jen ty plameny.
Letím kupředu, mé svědomí mizí za mnou
doufám, že mě dožene brzy,
ať se tolik netrápím.