Chtěl jsem sem zase jednou napsat nějaký ten článek a protože mám takovou psycho-náladu, půjdem se bavit o šílenostech které děláme (myslím, že nejsem sám 
) při poslechu.
Představte si, že jedete v prostředku hromadné dopravy. Tramvaj, metro,autobus nebo dvoupatrový velbloud, to je jedno. Kolem vás lidi, které jste nikdy neviděli. Lidi, kteří nikdy neviděli vás. Máte svoji oblíbenou píseň puštěnou nahlas v uších. Jediný zvuk, který vnímáte je zvuk vašeho soukromého hudebního nebe.
A v této písni máte oblíbenou pasáž, verš se kterým se v danou chvíli tak nějak zpodobňujetě.Nevím jak vám, ale mě se většinou podvědomě stane, že tu pasáž zazpívám nahlas se zpěvákem, což v prostředku hromadné dopravy není moc příjemné zjištění.
Škoda, že ti lidé k tomu nemají takový senzační hudební podklad, to by ten zpěv víc zněl (doufám ). Naposledy se mi to stalo v nedávno při cestě tramvají. Jedu sám ze školy, poslouchám písničku Poison od Alice Coopera a už se to blíží.
Ten verš! Zjišťuji že jsem právě nahlas na půlku tramvaje zazpíval svojí oblíbenou pasáž: „..just to hear you screaming my name“ (upřímně jsem rád, že moc lidí neumí anglicky, nebo jsou líní překládat). Jak jste na tom vy?