Tuto knihu jsem poprvé četl, když jsem byl sám malým princem (malej vtípek). Moc se mi líbila, byla taková pohádková.V té době jsem ale nechápal její myšlenky.Netušil jsem, že až si ji přečtu v šesnácti vyrazí mi dech.
Pilotovo (autorovo) letadlo mělo porochu a on ztroskotal na pusté písečné Sahaře. Rozhodnut opravit letadlo, setkává se s Malým princem, malým chlapcem. Ten po něm chce nakreslit beránka. Jeden byl ale moc nemocný, další měl rohy a další byl moc starý. Už rozčilený pilot namaluje bedýnku říkaje Princi, že uvnitř najde beránka, po kterém touží. Autor, byl překvapen, když se obličej chlapce rozzářil.
A tak se seznamuje s Malým princem. Ten mu vypráví o své rodné planetě B 612, o své milované růži, o planetách, které navštívil, o lidech a věcech, co poznal.Tato kniha řeší hlavně rozdíl mezi dětským a dospělým pohledem na svět, pohled na sobectví, lásku a přátelství. Ukazuje krásnou naivitu a nevinnost dětského srdce, dětskou fantazii, prostě půvab toho, co s příchodem do dospělosti lidé ztrácí.
Malý princ se mi skutečně velice líbil. Pokud máte rádi knížky, u kterých se opravu můžete zamyslet, doporučuji. Dala mi spousty zajímavých myšlenek k uvažování, což asi od příběhu o malém zlatovlasém chlapci z malé planetky nečekáte. Doufám, že si dlouho dokáži udržet schopnost vidět v bedně beránka :).