Ve své páci bych se chtěl věnovat komparaci etiky antické a etiky současné.
ANTIKA
V době antické byla hlavním kořenem morálky ctnost. Tu Řekové definovali jako zaměření člověka k dobru jak z hlediska osobního, tak společenského. V antice rozlišovali čtyři základní ctnosti: rozumnost-schopnost řídit se rozumem, statečnost- schopnost svobodného žití se svými názory a usilování o dobro, zbožnost – braní života se vší vážností a spravedlivost- schopnost vytvářet vyvážené vztahy.
Jak mohl antický člověk soudit dobro nebo zlo? Podle mýtů. To z nich se lidé učili, že je dobré pohostit pocestné, že vražda člověka se nevyplácí a že každý utajený zločin jednou vyplave napovrch.
SOUČASNOST
Nyní každý normální člověk jedná podle zákonů, což podle mě do značné míry ovlivnila bible, to podle ní stejně jako lidé v době antiky určujeme, co je dobré a co špatné. Zákony jsou jen více promyšlené, aplikují se v nich zkušenosti s člověkem jako takovým.
SROVNÁNÍ
Přestože v obou těchto etapách,nebyla etika člověka úplně dokonalá. Myslím,že v etapě první měli lidé větší motivaci chovat se dobře, jelikož strach z bohů byl větší než strach z panovníka. Dnes by toto aplikovat nešlo, protože jako vyspělejší společnost si umíme víc věcí vysvětlit.