Jedna z mých posledních prací na občanskou výchovu.
Definovat moudrost? Člověk ani nemusí být filozof, aby se nad tímto tématem mohl bujaře zamyslet. Domývám se, že je to otázka, která zůstává nezodpovězena minimálně od Antického věku.
Cituji Lva Tolstoje: „Opravdu moudrý je ten, kdo pozná sám sebe.“ To je jistě pravda. Ale podle mého názoru nejen sebe, ale i ostatní a celý svět i jeho fungování. Dokáže se přizpůsobit téměř jakýmkoliv podmínkám. Zná přírodu, lidi, zvířata a tedy se ve světě dobře orientuje.
Na druhou stanu moudrost potřebuje udržovat. Vyvíjí se spolu s pokrokem, které lidstvo vykoná. Musí se nahromaďovat informacemi, které jednou určitě budou k užitku nejen vlastnímu ale i ostatních.
V Bibli se píše: „Moudrý má v hlavě oči, kdežto hlupák chodí ve tmě.“ To znamená, že by měl být nad ostatními nějak intelektuálně na výši. Nabádá mne myšlenka. Může být moudrý člověk jednooký mezi slepýma? V dané situaci asi ano, záleží, kdy se objeví jedinec, který ho předčí.
Já bych definoval moudrost jako schopnost jednat správně na základě zkušeností. Jaký by ale měl být moudrý člověk? Ihned mě napadá druhá otázka: Může být moudrý člověk špatný člověk? Subjektivně říkám, že ne. Podle mě by měl pohlížet i přes své ego na všechny shora. Jedno čínské přísloví praví, že moudrý člověk by se neměl považovat za moudrého. Umět lidem poradit na základě prožitků a všeobecných vědomostí. Takový by neměl myslet jen na sebe. Řekl bych, že nejmoudřejší člověk je ten, který nějakým způsobem zajistit velkou skupinu lidí. Nemyslel jsem materiálně ale, že pomůže dosáhnout cíle, který bude všestranně prospěšný. Zde a bych si zase dovolil použít slova Werichova: „Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. Jen moudrý se snaží náš svět postrčit dál, posunout výš. A jen vůl mu v tom brání.“
Máme tu závěr mé úvahy a nebyl by to závěr, kdybych se nerozloučil poslední, ale pořádnou otázkou. Jestli potkám moudrého člověka, poznám jej?