Zkouším poslední dobou psát trochu jinak, tak uvidíme, co z toho vzejde 
Opíjím se bezhlavě životem,
však na srdci pár šrámů mám
Starosti mne pálí a víčka těžknou
Nebojím se temnoty,vím že přijde ráno
Vstávám skolen kocovinou,
budíkem, co zní mi v hlavě
Jsem již vzhůru,tak k čemu hraje?
Pln vášně vítám nový den
Znovu piji plnými doušky
Po šrámech zbyl jen panák s hladinkou pramalou
Starosti se rozplývají v kouř, jenž plní místnost
Objímá mě pěkně náruč zapomnění