Tuhle opravdu miluju! Zní sice trochu psychopaticky, ale myslím, že to bude právě proto.

Mnoho lidí pro reggae muziku nemá pochopení. Myslí si, že jde jen o to dát si špeka a něco zamektat na pódiu. Já reggae vnímám jako projev aktuálního momentu, pocitu. Dalo by se říct, že je to takové jamajské blues (se špekem ). Tuto písěň jsem vybral, protože je to klasika a protože jí mám […]

Náhodou se mi dostala do rukou tato „šílená“ (nevím, jestli je to dostatečně výstižné slovo) komedie. Přestože se mi spoustu moderních komedií opravdu nelíbí, tento film mě opravdu dostal.

Miluji ten typ filmů, po jehož skončení koukám užasle s otevřenou pusou a nechápavě si v hlavě třídím všechny informace, abych si vysvětlil komplikovaný a zamotaný děj příběhu. Přesně takhle na mě zapůsobil i snímek Prokletý ostrov.

Ani ve snu, by mě nenapadlo, že sem někdy dám něco ze své hmotné tvorby, protože ta je u mě asi téměř nulová (papíry s textama se asi nepočítají co?). Je sice překroucený, ale naporpvé to není špatné

Jestli mi nějaká písnička dá vždy velkou porci chutě do života, tak je to právě tato. Na Vás bude působit asi jinak, ale mě našeptává, ať hledám krásu a štěstí v jednoduchých věcech. Dám sem verzi z filmu Shine a Light (2008), kterou mám nejradši. Působí na mě fakt pozitivně, nemluvě o působnosti Keitha, který […]

Po dlouhé době něco, co se i rýmuje. Nepočítal jsem, že to ještě takhle pozdě, ke všemu unaven, dokáži. Ale ano a dokonce jsem spokojený i výsledkem, což se mi u hodnocení mých děl nestává. Mám z ní prostě dobrý pocit, pomohla mi ulehčit mé choré mysli.

Britský kytarista a zpěvák David Jon Gilmour dnes slaví jeho šedesáté šesté narozeniny (pekelný věk :)). Tak jsem si říkal, že bych sem mohl hodit nějaké ty Floydy. A abych to neměl těžké s výběrem a proto, že tu Pink Floyd ještě nebyli, dám sem tu, která je mému srdci nejblíže, High Hopes.

Myslím, že každý v sobě máme nějaké to monstrum, které čeká na to, až mu ovolníte řetězy, aby mohlo jednat Vašim jménem a na základě Vašeho vnitřního zájmu, což může vyústit ve výčitky svědomí, atd… Máme se svá monstra však snažit krotit, nechat je ovládat naše chování, nebo je jen zavčas uspojit, aby se vlk […]

Už jsem si říkal, že bych mohl něco napsat. Vzal jsem to jako takový experiment. Vymýšlel jsem to opravdu zajímavou formou, technika stupňujících veršů. Zvyšující se počet veršů o jeden. I přes depresivní pocit při psaní, nechal jsem se pohltit vlnou emocí, postupně je seřadil do slov a ty pak do veršů.. .