Znovu už cítím ten žár, oheň ovládá mou duší. Mysli zmocní se jen za chvil pár, prý mi to tak sluší. Luk, z toulce touhy šíp, optimistický pohled a síla. Potřeba zas plně žít, vrací se má víra. Vášni své propadnout při slunku na trávě, nastává přec odobí jara. Vnímat přírodu a život kolem mě, […]
Paralyzován, nehýbaje se Koukám do smějících se očí té bestie Jedno správné kousnutí a bude po všem Ona však stále čeká Tak už se nažer Zasyť svou duši dravce Ať mám klid Ať mám mír Proč stále čekáš? Proč je tvůj úsměv po každém mém výkřiku širší? Naposledy se pokochej bolestí v mých očích Začínají […]
Tuhle básničku jsem psal dneska ve škole. Myslím, že by to bylo zajímavé studium pro psychologa. Snad v tom ale neuvidí to, co já.
Ze srdce na papír. Měli jsme nepsanou dohodu Budeš tu, abys mě chránila Pomáhala mi zapomenout na věci okolo Kde jsi teď se svojí společnicí Něhou Nyní v dobách temných V dobách, kdy je vás nejvíce třeba Hledám vás, čekám vás čas však stále teče tím svým směrem Vyhlížím a vy tu nejste
Ani ve snu, by mě nenapadlo, že sem někdy dám něco ze své hmotné tvorby, protože ta je u mě asi téměř nulová (papíry s textama se asi nepočítají co?). Je sice překroucený, ale naporpvé to není špatné
Po dlouhé době něco, co se i rýmuje. Nepočítal jsem, že to ještě takhle pozdě, ke všemu unaven, dokáži. Ale ano a dokonce jsem spokojený i výsledkem, což se mi u hodnocení mých děl nestává. Mám z ní prostě dobrý pocit, pomohla mi ulehčit mé choré mysli.
Už jsem si říkal, že bych mohl něco napsat. Vzal jsem to jako takový experiment. Vymýšlel jsem to opravdu zajímavou formou, technika stupňujících veršů. Zvyšující se počet veršů o jeden. I přes depresivní pocit při psaní, nechal jsem se pohltit vlnou emocí, postupně je seřadil do slov a ty pak do veršů.. .
Všechno je úžasné, ale něco je moc špatně, jako černý bod v pestrobarevném spektru světa, bod oddělující jednotlivé barvy od sebe. Koukám vyděšeně kolem, tápu svýma očima, vidím v nich plameny šílenosti, marně doufám, že je ta chladná modře uhasí. Co se s ním děje? Jen on slyší svůj vnitřní řev. Možná, ho už tady […]
Jdu takhle s kamarádem po ulici a v hlavě mám myšlenkovou bouři. Položím mu tedy otázku, na kterou se chci v poslední době zeptat spousty lidí. Kdy si poprvé všimnul, že jsem magor? Nechci se tu bavit jen o mě, chtěl sem jen odůvodnit svůj tok myšlenek, proto ten úvod i nadpis. Protože chci napsat […]
Nejnovější komentáře